Jak se systémy umělé inteligence (AI) stávají stále sofistikovanějšími, jejich potenciální dopad na politiku vzbuzuje naděje i obavy. Nový výzkum naznačuje, že politické argumenty generované umělou inteligencí mohou být stejně přesvědčivé jako ty, které vytvořili lidé, a potenciálně změnit způsob, jakým komunikujeme v politické sféře – s dalekosáhlými důsledky.
Dvě studie ze Stanfordské univerzity se této složité problematice zabývají hlouběji. První studie, vedená profesorem Robem Wheelerem, zkoumala přesvědčivost textů napsaných umělou inteligencí o různých politických tématech, jako je kontrola zbraní a změna klimatu. Výsledky byly ohromující: Účastníci vystavení argumentům generovaným umělou inteligencí vykazovali posuny ve svých názorech podobné těm, kteří četli texty napsané lidmi, bez ohledu na to, zda zpočátku podporovali určité zásady.
Toto zjištění zpochybňuje tvrzení, že umělá inteligence nemá potřebnou jemnost, aby mohla účinně ovlivnit veřejné mínění. Zatímco účastníci rozpoznali logiku a srozumitelnost textů generovaných umělou inteligencí, zjistili, že texty psané lidmi mají větší emocionální dopad díky osobním zkušenostem a technikám vyprávění příběhů.
V samostatné studii se profesor Zachary Tormala a jeho tým zaměřili na to, jak lidé vnímají politické argumenty v závislosti na tom, zda je formuluje člověk nebo AI. Jejich výzkum zjistil, že lidé s větší pravděpodobností zvažují protichůdné názory, pokud jsou prezentovány umělou inteligencí, což přisuzují otevřenosti a nedostatku zaujatosti, která je spojena s umělou inteligencí.
Efekt AI přesahuje pouhou náchylnost. Účastníci, kteří čelili opozici ze strany AI, s větší pravděpodobností šířili tyto myšlenky a dokonce projevovali snížené nepřátelství vůči těm, kteří zastávali různé politické pozice. To naznačuje, že umělá inteligence by mohla potenciálně fungovat jako most přes ideologické zlomové linie a usnadňovat civilnější a plodnější rozhovory.
Obě studie však zdůrazňují dvojí povahu tohoto potenciálu. Zatímco komunikace založená na umělé inteligenci může lidem pomoci smysluplněji se zapojit do různých úhlů pohledu, schopnost této technologie napodobovat lidské přesvědčování přináší svá vlastní rizika. Pokud špatní herci použijí AI k šíření dezinformací nebo k manipulaci s veřejným míněním, následky by mohly být katastrofální. Představte si scénář, kdy zahraniční aktéři používají umělou inteligenci k podněcování konfliktu a vyhrocení existujícího sociálního napětí během volebního období. Tato děsivá předpověď podtrhuje naléhavou potřebu etických standardů a opatření týkajících se rozvoje a používání umělé inteligence v politické sféře.
Nakonec tyto Stanfordské studie slouží jako ostrá připomínka: AI se rychle stává mocným nástrojem při utváření našich pohledů na svět a ovlivňování politické sféry. Zda to nakonec ukáže větší vzájemné porozumění nebo prohloubí sociální rozdíly, ukáže čas. Jedna věc je jasná – musíme se touto novou krajinou pohybovat s opatrnou nadějí a neúnavnou ostražitostí.
