Lidstvo má druhou šanci… a stále stejné chyby: pohled na „Druhý svět“

16

Debutový román Jakea Corella Druhý svět není jen další snovou vizí útěku lidstva na Mars. Je to kousavá satira o tom, co by se stalo, kdybychom stávající problémy jednoduše přesunuli na novou planetu. Příběh sleduje Flipa Buchanana, jehož otec vede první kolonii Marsu, jak se Rudá planeta vyrovnává s dvěma desetiletími rychlých změn: průlomy, politické manévry a předvídatelné lidské slabosti.

Corell se nespoléhá na přitažené sci-fi. Využívá věrohodné technologie blízké budoucnosti – vesmírné výtahy, VR, dokonce rychlejší než světlo cestování časoprostorovými deformacemi – k vytvoření světa, který se cítí děsivě známý. Nejde o žádnou vzdálenou fantazii, ale o pokračování současných debat o průzkumu vesmíru, soukromé expanzi a etice mimozemského osídlení.

V knize se mísí tvrdé sci-fi s černým humorem, což připomíná přístupnost Andyho Weira (Marťan ) a vtipnou satiru Kurta Vonneguta. Corell představuje Mars, utvářený nejen fyzikou, ale také lidským egem a ambicemi. Výsledkem je příběh, který bere prostor vážně a zároveň uznává absurditu lidské povahy.

Mars je jako zrcadlo

Corell si záměrně vybral Mars pro jeho symbolický význam. Toto není jen další planeta; to je další logický limit, který je již na dosah kolonizačních snah. Tato bezprostřednost nutí příběh, aby byl založen na problémech skutečného života. Jak říká Corell: “Mars se zdál jako dokonalý kompromis… lidé už plánují kolonizaci.”

Autor vidí paralely mezi ranými americkými koloniemi a hypotetickými prvními marťanskými osadami. Vzorec je známý: výzkumníci, investoři, pak politici. Korporace jako SpaceX pravděpodobně povede útok a bude sloužit jako průzkumník i investor. Nakonec bude marťanské hnutí za nezávislost připomínat podnikovou revoluci… stávku odborů ve skafandrech.

To není nadějná vize. Corell věří, že chamtivost je největší překážkou budování lepšího světa ve vesmíru. “Nemůžeš to sundat z očí.” I na nové planetě zůstanou lidské instinkty stejné.

Přitažlivost a nebezpečí pokroku

Román zahrnuje dvě desetiletí technologického vývoje, od hologramů po klonování. Corell uznává, že technologie se rychle mění, ale na první místo klade realističnost postav. “Lidské chování je jedinou konstantou.” Pokud se postavy cítí skutečné, svět kolem nich se může roztáhnout, aniž by se zlomil.

Dělá si také legraci ze sci-fi klišé spíše než z vědy samotné. Klasická skleněná biosférická kopule je klišé, ale je to užitečný způsob orientace čtenářů. Corell používá známé tropy, aby satira rychle fungovala.

Proč na tom záleží: nevyhnutelný lidský faktor

Corellova kniha je víc než jen zábava; toto je varování. Průzkum vesmíru magicky nevyřeší problémy lidstva. Své nedostatky si přineseme s sebou, ale chamtivost zůstane mocnou silou. Otázkou není, zda můžeme kolonizovat Mars, ale zda bychom to měli udělat, vzhledem k našim minulým selháním.

Corellův závěr je opatrně optimistický. Pokrok je možný, ale vyžaduje platformu pro výměnu myšlenek a ochotu přijímat dobré i špatné. Cesta k lepší budoucnosti ve vesmíru nebude dlážděna utopií, ale stejným chaotickým, chybným lidstvem, které nás sem přivedlo.

Second World vyjde v únoru 2026.