Nová studie ukazuje, že zrychlené tání arktického permafrostu uvolňuje značné množství starověkého uhlíku do centrálního Severního ledového oceánu. Tento příliv uhlíku, především ve formě rozpustné organické hmoty (DOM), má hluboké důsledky jak pro arktický ekosystém, tak pro globální uhlíkový cyklus.
Rozmrazování permafrostu, obvykle zmrazeného po staletí nebo tisíciletí, uvolňuje rozkládající se rostlinné, živočišné a mikrobiologické zbytky. Řeky transportují tento „pozemský DOM“ do Severního ledového oceánu, kde se rozpouští a mísí s mořskou vodou. Tento proces přidává do oceánu značné množství organického uhlíku, srovnatelné s celkovým CO2 v atmosféře.
Centrální Severní ledový oceán dostává neobvykle velké množství tohoto pozemského DOM kvůli rozsáhlému tání permafrostu, odtoku řek a pobřežní erozi. Výzkumníci vedení Alfred-Wegener-Institut (AWI) zjistili, že asi 16 % rozpustného organického uhlíku v této oblasti pochází z pevniny. Překvapivě tento pozemský uhlík přetrvává i ve velkých hloubkách, což dokazuje jeho schopnost pohybovat se oceánskými proudy do hlubokého Severního ledového oceánu – spojuje arktické procesy s globálním uhlíkovým cyklem.
Uhlíková dálnice napříč Arktidou
Transpolární drift, silný povrchový proud, funguje jako hlavní cesta pro transport DOM přes Severní ledový oceán do severního Atlantiku. Oblasti zasažené tímto driftem měly dvojnásobné množství organického uhlíku ve srovnání s okolními oblastmi. Výzkumníci odhadují, že prostřednictvím této „uhlíkové dálnice“ se ročně přenese přibližně 39 milionů tun pozemského uhlíku z Arktidy do Atlantského oceánu.
Vliv na arktický ekosystém
Přidání pozemského DOM významně mění uhlíkový cyklus Severního ledového oceánu, ovlivňuje pronikavé světlo, dostupnost živin a mikrobiologické procesy – všechny faktory životně důležité pro mořský život. Zatímco změna klimatu zvyšuje celkový přítok sladké vody, přesný příspěvek ke koncentracím DOM v Severním ledovém oceánu byl dosud nejasný. Tato studie vyplňuje kritickou znalostní mezeru kvantifikací tohoto zemského toku uhlíku a jeho vertikální distribuce.
Jak se globální oteplování zesiluje, tání permafrostu se pravděpodobně zrychlí, což povede k ještě větším vstupům pozemského DOM do Severního ledového oceánu. Tato zjištění zdůrazňují potřebu začlenit tyto projekce do klimatických modelů, aby bylo možné přesně předpovídat budoucí změny v arktické kapacitě sekvestrace uhlíku a její dopad na globální změnu klimatu.
